Fulltextové vyhledávání

Drobečková navigace

Úvod > Život v obci > Historie obce > Významní rodáci

Významní rodáci

Přibyl Antonín (1848 - 1910)

Vlastenecký kněz a sběratel lidových písní, rodák ze Srbec (č. p. 11) narozený 13. 6. 1848, byl synem Josefa a Marjány Přibylových (matka roz. Srbecká), zemřelý 10. 11. 1910 v Rožnově pod Radhoštěm. Absolboval kroměřížské gymnázium, kde maturoval r. 1869 a po bohosloveckých studiích v Olomouci (1873/75) začal působit jako kněz. Prvním působištěm bylo Lidečko okr. Vsetín (1873/75), následoval Rožnov pod Radhoštěm (1875/82) a Vlašská Polanka (1882/1904). Na odpočinku žil v Rožnově pod Radhoštěm (až do své smrti). Přestože byl původem hanák za dlouhá léta církevní služby na Valašsku (od r. 1873 až do 1910) pochopil povahu Valachů i jejich těžký život v drsných horských podmínkách, který dosahoval určitého zjemnění prostřednictvím zvyků, obyčejů, písní, tanců a lidových krojů. Za dlouhou dobu působení 22 let ve Valašské Polance doznala farnost a kostel svého rozvoje. Zanechal po sobě také obdivuhodné dílo národopisné. Spolupracoval s osobnostmi kulturního života a národopisnými pracovníky, provázel Leoše Janáčka na cestách za valašskou písní (1893). Připravil a vedl vystoupení "valašská svatba" se skupinou v 50 Valachů na Umělecké a národopisné výstavě ve Vsetíně roku 1892, která proslavila celé Valašsko a připravila půdu pro účast Valachů na Národopisné výstavě českoslovanské v roce 1895 v Praze. S Josefem Válkem vydal Valašskou dožatou z Polanky (Slavnosti a obyčeje lidové Moravy na Národopisné výstavě v Praze r. 1895).

P. Jakub Přecechtěl (1850 - 1918)

Kněz, historik. Narodil se 5.7.1850 rodičům Anně a Františkovi Přecechtělovým v Srbcích č.6, zemřel 12.4.1918 v Čelákovicích.

Po ukončení teologických studií působil na několika farnostech ve středních Čechách. Před nástupem do funkce čelákovického děkana, do které byl instalován v říjnu roku 1903, působil jako farář v nedalekém Přerově n. L., kde tuto funkci od roku 1894 zastával téměř deset let. Mimo svých kněžských povinností se obsáhleji zabýval jak historií zdejšího děkanství - farnosti, tak vlastního města Čelákovic. Z této jeho odborné činnosti se nám dochovaly četné doklady, přepisy a překlady, které jsou ceněným přínosem pro naši regionální historii. Za jeho působení proběhla v roce 1917 také nařízená úřední rekvizice kostelních zvonů pro válečné účely, se kterou se těžko smiřoval.

Bakalář - Srbecký, Jan Miroslav (1857 - 1935)

Bakalář - Srbecký, Jan Miroslav (1857 - 1935)

Kněz, spisovatel a publicista používající i pseudonymu J. B. Srbecký se narodil 16. 7. 1857 v Srbcích na Moravě pocházel z č. p. 1 a byl synem Josefa a Veruny Bakalářové, zemřel dne 23. 1. 1935 v Podivíně na Moravě. Studoval teologii v Brně, roku 1884 byl vysvěcen na kněze a 1889 působil v Brně jako katecha. Z Brna r. 1898 odešel na Moravu do Vranovic, kde působil jako farář. Věnoval se sbírání lidových pohádek a písní, které uveřejňoval časopisecky. Uveřejňoval také nábožensky orientované a eticky mravní články, vystupoval proti brakové literatuře a za ochranu zvířat. Je považován za nejlepšího pracovníka pro myšlenku pomocné světové řeči (volapuku a esperanta). Pro myšlenku světové dorozumívací řeči psal do mnoha časopisů, nejen do českých ale i německých listů. Publikoval v Brněnském hlase, Literárním obzoru, Literárních listech, Moravské orlici, Učitelských listech aj.

P. Antonín Přecechtěl (1873 - 1944)

P. Antonín Přecechtěl ve farnosti Partutovice působil v letech 1915 - 1939 a žil zde do své smrti. Narodil se 19. 8. 1873 v obci Srbce u Kojetína. Svátost kněžství přijal 5. července 1898 a ustanoven byl v Pozlovicích, kde působil do 11. 6. 1902. Jako kaplan v Morkovicích působil v letech 1902 - 1913. dle dekretu z 27. ledna 1915 s platností od 1. února 1915 nastoupil do Partutovic, 14. února 1915 jako farář. V kronice obce Morkovice se můžeme dočíst " V jednotě sv, Josefa v Morkovicích, v spolku to katolických mužů s účelem také zábavním, se významně angažovali římskokatoličtí faráři a to zejména P. Antonín Přecechtěl. Tento kněz významně působil v kulturním i hospodářském životě obce. Také inicioval vysazování vrbového proutí, přispěl k založení včelařského spolku a angažoval se rovněž i při stavbě železniční trati z Nezamyslic do Morkovic. Dvacátého-devátého května 1928 obecní zastupitelstvo v Morkovicích ve zvláštní schůzi zvolilo jednomyslně za čestného občana i P. Antonína Přecechtěla, bývalého kaplana v Morkovicích, nyní faráře v Partutovicích u Hranic, který má největší zásluhu o to, že místní dráha do Nezamyslic byla před válkou vystavena a tím hospodářský rozvoj obce netušenou měrou povznesen. V roce 1915 odešel z morkovské fary P. Antonín Přecechtěl do Partutovic. P. Přecechtěl, rodem ze Srbec, byl podnikavým a dobrým národohospodářem. Je zakladatelem družstva pro stavbu rodinných domů "Samostatnosti". Proto také obecní výbor v paměť jeho nazval ulici od nemocnice k ul. Sv. Čecha ulicí P.Ant.Přecechtěla."

V říjnu a listopadu r. 1937 byl P. Ant. Přecehtěl nemocen, zastupoval jej P. Fr. Vinklárek ze Stříteže nad Ludinou. Od 1. 5. 1939 zůstal na odpočinku v Partutovicích a dožil u paní Cecílie Skřehotové ( na místě dnes dům Polusů). Zemřel 30. 4. 1944 v Partutovicích o 13-té hodině. Pohřben je v Pavlovicích u Kojetína. U kostelní zdi zákristie v Partutovicích je dodnes zachována pamětní šifrovaná farníky deska s vyzobrazením hostie a kalicha na Bibli. Pod nimi je nápis: - NA TOMTO HŘBOTOVĚ MĚLO ODPOČÍVAT - ZLATÉ KNĚŽSKÉ SRDCE ZDEJŠÍHO FARÁŘE - P. ANTONÍNA PŘECECHTĚLA - JENŽ PO 24 ROKŮ 1915 - 1939 ZDE SLOUŽIL - BOHU A LIDEM, UČIL NÁS CTÍT - MILOVAT POUZE LÁSKOU VLAST A DOBRÝM - ŽIVOTEM KRÁČET K NEBESKÉ(vlasti), BYL SLEPÝ - ZRAKEM VIDĚL VŠAK VÍROU. ZEMŘEL R. 1944 - POHŘBEN JE V PAVLOVICÍCH U KOJETÍNA - NA SRDCI KRISTA KRÁLE KÉŽ NALEZLO SVĚTLO - ŠTĚSTÍ A ŽIVOT VĚČNÝ.

Akademik Prof. MUDr. Antonín Přecechtěl, DrSc. (1885 - 1971)

Akademik Prof. MUDr. Antonín Přecechtěl, DrSc. (1885 - 1971)

Zakladatel a budovatel naší moderní vědy o nemocech ušních, nosních a krčních prof. MUDr. Antonín Přecechtěl, DrSc. pocházel ze Srbec. Narodil se 6. 11. 1885 Petronile a Antonínu Přecechtělovým na selském gruntě č. 6. Medicínská studia v Praze a Berlíně završil pražskou promocí 16. 4. 1910 na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy a jako operačního eléva, později sekundáře, jej zaměstnala klinika, kterou vedl prof. O. Kukula. V misi dobrovolníků Červeného kříže (únor - květen 1913) se zúčastnil srbsko-turecké války, kde svou první pomocí a akutními chirurgickými zákroky zachránil desítky životů. Jako válečný chirurg získal obrovské zkušenosti, které uplatnil i po vypuknutí I. světové války jako vedoucí vojenského lazaretu v Kroměříži od r. 1914. Zde si uvědomil význam ušního lékařství, což ho po válce přivedlo na kliniku ušní do Prahy. Z Kroměříže byl přeložen do Albánie (1916 - 1918) společně se svým bratrem MUDr. Kazimírem Přecechtělem, kde byly podmínky pro práci ale i pro přežití daleko horší. Po skončení války se stal primářem chirurgického oddělení v Uherském Hradišti, postgraduálně se vzdělával na pražských klinikách.

V roce 1918 přijal nabídku prof. O. Kutvirta a stal se jeho asistentem na ušní klinice v Praze. Bylo to v době, kdy prof. dr. Kutvirt ztratil dva ze svých vědeckých spolupracovníků a Přecechtěl přišel jako na zavolanou. Na klinice zůstal a v otorinolaryngologii našel svoje životní poslání. Antonín Přecechtěl se dal do práce s mimořádnou energií a neobyčejnou vytrvalostí. Svědčí o tom mimo jiné také 126 originálních prací uveřejněných v českém, anglickém a francouzském jazyku ve vědeckých časopisech, 51 demonstrací a referátů v československé otorinolaryngologické společnosti a 26 příležitostných článků. Při svém studijním pobytu v Holandsku se dal do histologického výzkumu mozku. Zájem o histologii tradovaný na pražské klinice dr. Kutvirta doprovázel Přecechtěla po celou dobu jeho další vědecké činnosti a poskytl mu hlubší pohled do problémů v otorinolaryngologii, které řešil.Nespokojoval se s pouhým zjištěním a popisem příznaků, nýbrž pátral po jejich vzniku a snažil se vždy proniknout k podstatě věci. Zde musíme hledat prameny jeho úsilí o histologický výzkumu vnitřního ucha zdravého i nemocného. Studoval u předních evropských histologů Holanďanů, Švýcarů a Španělů což mu dalo základ pro jeho práci v oboru otorinolaryngologické histologie.

Antonín Přecechtěl byl tvůrcem nových léčebných způsobů nebo alespoň jejich modifikací. Vynalézavost operativních metod byl jedním z významných znaků jeho vědeckého charakteru. Navrhl řadu původních operačních metod, jako modifikace plastiky patra, obličeje, postoperačních pištělí za boltcem, choanálních atresií, stavění krvácení arteria carotis interna v canalis caroticus, extirpace laterálních pištělí krčních, svalovou plastiku dutiny čelní, perorální extirpace podčelistních lymfomů atd. Byl průkopníkem chirurgie v oboru chorob ušních, nosních a krčních a zavedl na české klinice pro choroby ušní, nosní a krční operace rakovin hrtanu, nádoru hypofýsy, nádoru nervu sluchového.

V roce 1920 habilitoval z patologie a terapie nemocí ušních, nosních a krčních, v roce 1925 byl jmenován mimořádným a v roce 1930 řádným profesorem. V témže roce se stal po prof. Kutvirtovi přednostou ORL kliniky. V roce 1954 se stal akademikem ČSAV a doktorem věd. Od roku 1964 vedl ORL laboratoř ČSAV až do konce svého života. Proslulou specializovanou ordinaci měl v malostranském domě U tří jetelových lístků. Přecechtělův vědecký odkaz tvoří více než 400 odborných prací, učební texty (Nemoci ušní I. - III., Praha 1953), publikace o fyziologické činnosti vestibulárního aparátu a jeho poruchách. Je také autorem řady hesel z oboru ORL v Ottově Slovníku naučném a také Encyklopedii praktického lékaře. Spoluzakladatel a redaktor časopisu Otolaryngologia slavica.

MUDr. A. Přecechtěl zemřel 5. února 1971, ve svém bytě v Praze ve věku 85 let. Byl uložen do rodinné hrobky na Vyšehradském hřbitově. Jeho písemná pozůstalost je uložena v odd. osobních fondů Archivu Akademie věd ČR.

Přecechtěl František (1913 - 1972)

Byl katolickým knězem. Narodil se 25. listopadu 1913 v Srbcích. Pocházel z č. p. 10, byl synem Antonína a Anny Přecechtělových. Na kněze byl vysvěcen dne 5. července 1939. Působil v Kvasicích, Dvorcích n. Mor., Loučné, Maletíně a Ratajích u Kroměříže.